To nevymyslíš

Někdy se vám v životě prostě přihodí věci, které byste sami nevymysleli.Lámat si s nimi hlavu? Ale co, však život jde dál.

Jsme v polovině dalšího náročného dne. Můj roční syn, trpící zároveň rýmou, jednou z nejkrutějších maskulinních nemocí, a zánětem své mužské chlouby, konečně po obědě usnul. Uložím do postele i starší dceru, pustím jí pohádku a sbíhám schody dolů do kuchyně.

Chci alespoň pět minut klidu, ve kterých si v klidu vypiju čaj, který jsem si před chvílí uvařila. Snad stihnu aspoň vlažný. Vezmu hrnek, loknu si...hm, heřmánkový, ten jsem dlouho neměla. Ponořím se do myšlenek, co musím ještě udělat, tedy zavolat lékařce, vyřešit jeden problém v práci, připravit dětem léky.

Čaj jsem vypila, mám konečně dobrý pocit, mohla bych říct, že jsem si jej i vychutnala... Teprve když strkám prázdný hrnek do myčky, všimnu si, že na lince leží ještě jeden hrneček s čajem. A v tom si uvědomím, že jsem právě vypila heřmánkový odvar, ve kterém si ještě před chvilkou máchal pinďoura  nebohý synek, a můj zelený čaj zůstal opomenut.

Ale co, však je to čisté miminko.